Jmenuji se Tomáš Dvořák, je mi 21 let a bydlím v Horních Jirčanech nedaleko Prahy. K modelářství mě přivedl můj otec v roce 2002, kdy mi koupil první rádiem řížené letadlo, na kterém bylo napsáno, že je nerozbitné. Až do této chvíle jsem nechtěl mít s modelařinou nic společného. Měl jsem vždy strach, že model neuřídim a akorát ho zničím.

O rok později jsem se zúčastnil první soutěže v Nesvačilech Tornáda 2003 v kategorii "průlety brankou", kde jsem obsadil 3. místo. O Vánocích téhož roku taťka dostal nové letadlo jménem Lambada, se kterým letěl celkově asi 5x, pak jsem se s ním jednou proletěl já a už mi zůstalo. S Lambadou jsem se zúčastnil předváděcích akcí v Lipencích, Nesvačilech a dalších. Od roku 2004 jsem se stal členem klubu MK Lipence, kde jsem se zamiloval do velkého 3-metrového Capa 323 a řekl si, že si jednou takový model pořídím.

Můj další stroj byl Matador, plnokrevné F3A. Původně jsem si myslel, že skončím u této kategorie, ale v roce 2005, opět na Vánoce, mi taťka udělal obrovskou radost tím, že mi pořídil mého prvního obra. Byla to EXTRA 330 LX o rozpětí křídel 312 cm a obsahem motoru 160 ccm, která byla ještě navíc v airbrushi. Nemohl jsem uvěřit, že je opravdu moje, ale když jsem si na křídle přečetl své jmeno, nemohl jsem se dočkat, až si pojedeme na letiště zalétat. Odpočítával jsem dny do prvního startu a moje čekání vyvrcholilo jednoho slunečného a bezvětrného dne v Milovicích, kde jsem ji poprvé odlepil od země.

První rok jsem létal pouze co mě napadlo, žádnou sestavu ani nic podobného, a myslel jsem si, že to tak bude i nadále. Na první předváděcí akci jsem se vydal do Miskovic ke Kutné Hoře na letiště modelklub Markétka, kde jsem vyhrál soutěž o nejzajímavější let. Hlavní cena byla motor ZDZ 210 ccm Champion, který teď pohání taťkovo letadlo Challanger II. Tady si mě všiml můj současný trenér Petr Henčl. Byl jsem odhodlán létat pouze freestyle, ale díky panu Henčlovi jsem si řekl, že zkusím létat mezinárodní soutěž EAC (Evropský akrobatický pohár). První soutěže EAC jsem se zúčastnil v Nesvačilech. Měl jsem obrovský strach létat na takové akci, ale i tak jsem se umístil na čtvrtém místě v kategorii National. Když pan Henčl viděl můj úspěch, kterého jsem dosáhl po tak krátké době, rozhodli jsme se, že to spolu zkusíme dál. Na nový rok jsem si pořídil závodní special Katana 39%. Hned na jaře jsme začali pilně trénovat na první zahraniční soutěž v Německu na letišti v Pockingu. Tento rok jsem se zúčastnil ještě 7 dalších soutěží EAC po celé Evropě. Díky mému taťkovi, Petru Henčlovi a hlavnímu sponzorovi firmě ZDZ jsem se stal pro rok 2007 mistrem Evropy v kategorii National.